Evropská komise nedávno představila tzv. Omnibus balíček změn v předpisech týkajících se udržitelnosti. Tento soubor návrhů upravuje jak pravidla ESG reportingu podle směrnice CSRD (Corporate Sustainability Reporting Directive), tak povinnosti náležité péče o dodavatelské řetězce podle směrnice CSDDD (Corporate Sustainability Due Diligence Directive)​

Cílem je zjednodušit požadavky, snížit administrativní zátěž a soustředit se na největší firmy, které mají na klima a společnost největší dopad​

Co to v praxi znamená pro firmy? Níže shrnujeme hlavní změny v požadavcích na reporting a na udržitelnost – a proč platí, že ambiciózní firmy nepotřebují čekat na legislativu, aby v udržitelnosti pokročily.

Změny v požadavcích na reporting (CSRD)

Nové návrhy výrazně zmenšují okruh firem s povinným nefinančním reportingem a oddalují termíny pro první výkazy. Také zjednodušují obsah reportů a některé související povinnosti. Klíčové změny jsou následující:

  • Užší okruh povinných firem: Povinnosti CSRD se nově mají vztahovat jen na velké společnosti s více než 1 000 zaměstnanci (a zároveň buď obratem nad 50 mil. € nebo aktivy nad 25 mil. €)​ . Tím vypadne zhruba 80 % podniků původně zahrnutých do působnosti směrnice​. Menší firmy tak nebudou mít zákonnou povinnost vydávat reporty o udržitelnosti.
  • Odklad termínů reportování: Firmy, které měly podle původního plánu poprvé reportovat v letech 2026 a 2027 (druhá vlna CSRD zahrnující i mnoho středních podniků), získají dvouletý odklad. Druhá vlna se posouvá až na rok 2028​. To dává firmám více času na přípravu kvalitního reportingu. (První vlna velkých podniků nad 500 zaměstnanců nicméně reportuje již od roku 2025 za data za rok 2024, beze změny.)
  • Zjednodušené standardy a méně dat: I pro firmy, které nadále budou reportovat povinně, se chystá zmírnění požadavků. Evropské standardy pro udržitelné reportování (ESRS) mají být zjednodušeny – dojde ke snížení počtu indikátorů a vykazovaných dat zhruba o 70 %​. Nebudou zavedeny původně plánované sektorové standardy pro jednotlivá odvětví​
  • Také požadavky na ověřování reportů se ne zpřísní, ale zůstanou u současného limitovaného auditu (omezené ujištění) – EU upustí od zvažovaného přechodu na přísnější „reasonable assurance“ a místo toho vydá pouze nezávazné metodické pokyny do roku 2026​.  Celkově tak bude plnění reportingových povinností administrativně jednodušší.
  • Dobrovolné reportování pro ostatní: Společnosti, které nově nebudou spadat pod CSRD, se mohou rozhodnout reportovat dobrovolně. Komise plánuje zavést dobrovolný standard pro malé a střední podniky (VSME), vycházející z pokynů EFRAG​. Tento zjednodušený rámec umožní i menším firmám vykazovat ESG údaje na dobrovolné bázi a využít osvědčenou metodiku CSRD, pokud budou chtít. Zároveň poslouží jako strop pro informace, které mohou velké korporace a banky po menších partnerech vyžadovat – firmy do 1 000 zaměstnanců mají být chráněny před nepřiměřenými požadavky a větší hráči si od nich vyžádají jen data v rozsahu tohoto standardu​
  • Upravená povinnost podle taxonomie: Změny zasáhnou i reportování podle EU taxonomie (klasifikace udržitelných aktivit). To má nově být povinné pouze pro největší podniky s obratem nad 450 mil. €​. Ostatní firmy budou moci plnění taxonomických ukazatelů pouze dobrovolně deklarovat. I zde se tedy pro malé a střední podniky ubere administrativní zátěž a sníží tzv. green tape (byrokracie spojená se zelenou agendou).

 

Co to znamená v praxi? Mnoho středně velkých firem, které se již připravovaly na povinný ESG reporting, zjistí, že dle nových pravidel možná nebudou muset reportovat vůbec. Ty největší podniky budou reportovat nadále, ale dostanou více času a jednodušší metodiky. Pro investory a veřejnost to zároveň znamená, že povinně zveřejňovaných údajů o udržitelnosti bude méně a u menšího počtu firem než se původně čekalo​

Regulátor ale argumentuje tím, že se firmy ušetřené povinného reportingu mohou lépe soustředit na svůj rozvoj a dobrovolně se zapojit do udržitelnosti méně byrokratickou formou​

​

Změny v požadavcích na udržitelnou due diligence (CSDDD)

Druhou oblastí, kterou Omnibus balíček upravuje, jsou pravidla náležité péče o dodavatele a dodavatelské řetězce (CSDDD). I zde se cílem návrhů Komise stalo odlehčení extrémních požadavků a větší realističnost pro firmy při zachování hlavního smyslu (tj. aby velké firmy řešily rizika porušování lidských práv a ekologických standardů u svých obchodních partnerů). Mezi hlavní navrhované změny patří:

  • Pozdější start a zaměření na největší hráče: Transpozice směrnice a první fáze povinné aplikace pro největší společnosti (tzv. první vlna) se posouvá o jeden rok – z července 2027 na červenec 2028​. Směrnice se navíc bude týkat převážně firem nad 1 000 zaměstnanců (stejné kritérium jako u CSRD), což dále snižuje počet subjektů s přímými povinnostmi.
  • Due diligence především u přímých dodavatelů: Firmy budou nově muset posuzovat rizika a nepříznivé dopady hlavně u svých přímých obchodních partnerů (tzv. Tier 1 dodavatelů). Prověřování nepřímých subdodavatelů v hlubším řetězci bude vyžadováno pouze pokud existují věrohodné informace nebo indicie, že zde mohou nastat porušování (např. ohrožení lidských práv či životního prostředí)​. Tím se do značné míry zúží záběr náležité péče na zvládnutelnější rozsah – firma nebude muset automaticky monitorovat každý článek svého globálního řetězce, pokud k tomu nejsou konkrétní důvody.
  • Méně časté kontroly a větší flexibilita: Periodicita hodnocení rizik se prodlouží z každoroční na jednou za pět let (pokud se neobjeví závažné nové okolnosti, které by naznačovaly nedostatečnost dosavadních opatření)​. To znamená, že firmy nebudou muset provádět kompletní due diligence audit každoročně, ale pouze zhruba jednou za pět let, což výrazně snižuje průběžnou administrativu. Zároveň se zmírní požadavek na krajní řešení: podnik nebude povinen automaticky ukončit obchodní vztah s dodavatelem, u nějž odhalí problémy, jako jedinou možnost nápravy​. Místo toho budou moci volit jiné způsoby, jak situaci zlepšit, aniž by hned musely rušit smlouvy – to by mělo podpořit konstruktivní přístup ke zlepšování podmínek v dodavatelském řetězci.
  • Mírnější sankce a odpovědnost: Původní návrh požadoval poměrně přísné sankce (pokuty vázané na obrat firmy) a jednotný režim civilní odpovědnosti napříč EU. Po úpravách se navrhuje upustit od pevně daných pokut dle obratu – jejich stanovení by zůstalo na uvážení dozorových orgánů v jednotlivých členských státech, podle obecných pokynů​. Také má být zrušena jednotná úprava civilní odpovědnosti na úrovni EU, tzn. nebude přímo v EU směrnici stanoveno, že firma nese odpovědnost za škody způsobené porušením povinností v řetězci. Místo toho se nechá na národních právních úpravách, jak umožní obětem domáhat se náhrady škody​ . Pro firmy to znamená menší riziko plošných žalob a astronomických pokut z titulu této směrnice – postihy budou více přizpůsobeny místním podmínkám a závažnosti prohřešků.

Celkově tyto změny v CSDDD představují realističtější přístup k odpovědnosti firem za svůj dodavatelský řetězec. Nadnárodní společnosti stále ponesou odpovědnost za udržitelnost svých dodávek, ale administrativní náročnost a právní rizika budou nižší, než se čekalo podle původní verze směrnice. Návrh také srovnává krok s některými národními úpravami – například německý zákon o dodavatelských řetězcích už podobně požaduje due diligence hlavně u přímých dodavatelů​

 

Je však třeba mít na paměti, že všechny uvedené změny jsou zatím pouze návrhem – musí je projednat a schválit Evropský parlament a Rada, což může trvat i řadu měsíců a výsledná podoba se může ještě pozměnit.

Udržitelnost jako best practice: ambice firem vs. legislativa

Regulatorní úleva neznamená, že by firmy měly udržitelnost pustit ze zřetele – právě naopak. Firmy, které to s udržitelností myslí vážně, k tomu nepotřebují legislativní bič. Mnoho podniků už dnes reportuje své ESG aktivity dobrovolně, protože to považují za přínosné pro svůj byznys, reputaci a vztahy s investory. I když navržené změny vyjmou až 80 % společností z povinného reportingu, očekává se, že řada z nich bude v reportování pokračovat na dobrovolné bázi​

Důvodů je několik:

  • Požadavky obchodních partnerů: Velké korporace, které spadají pod CSRD a CSDDD, budou od svých dodavatelů stále potřebovat určité informace o udržitelnosti. Menší firmy sice budou chráněny před nadměrnými požadavky, ale určitou úroveň dat budou muset větším klientům poskytnout​. Dobrovolný ESG reporting jim proto může pomoci obstát v dodavatelských vztazích a neztratit zakázky.
  • Přístup ke kapitálu a reputace: Banky a investoři stále častěji zohledňují ESG faktory. Firma, která transparentně vykazuje své udržitelné aktivity (byť nad rámec zákona), může snáze získat investice či úvěry a buduje si dobrou pověst u zákazníků i veřejnosti. Naopak absence jakýchkoli informací o udržitelnosti může být vnímána negativně.
  • Příprava na budoucnost: Legislativa se může v čase opět zpřísnit. Návrh omnibus balíčku je kompromisem pro současnost, ale nelze vyloučit, že v budoucnu budou požadavky opět rozšířeny. Firmy, které již nyní implementují best practice v oblasti udržitelnosti (např. podle rámce CSRD/ESRS), získávají náskok. Budou lépe připraveny na případné budoucí povinnosti a mezitím využijí výhod plynoucích z efektivnějšího řízení ESG rizik.

CSRD jako návod k dobré praxi: I pokud pro některé podniky nebude CSRD závazná ze zákona, její principy a standardy zůstávají doporučeným rámcem pro kvalitní reporting. CSRD přináší ucelený přehled toho, jaké informace o environmentálních, sociálních a správních (ESG) dopadech by moderní firma měla sledovat a zveřejňovat​

​. Progresivní firmy mohou tento rámec využít dobrovolně jako best practice, aby si stanovily relevantní ukazatele, cíle a transparentně komunikovaly svůj pokrok. Legislativa tak může zaostávat či ustupovat, ale lídři v oboru budou v udržitelnosti pokračovat jako součást své strategie – protože udržitelný přístup se jim dlouhodobě vyplatí, a to i bez ohledu na momentální regulaci.

 

Závěrem: Omnibus iniciativa EU přináší firmám úlevu od některých povinností – zejména těm menším dává volnější ruce a více času. Reporting ESG údajů se soustředí na největší společnosti a celkově se zjednoduší. Povinnosti prověřovat dodavatelské řetězce budou více realistické a méně právně rizikové. Pro firmy to v nejbližších letech znamená méně byrokracie a možnost nadechnout se. Nemělo by to však vést k polevení v úsilí o udržitelnost. Firmy, které chtějí v udržitelnosti něco dokázat, nepotřebují nařízení shora – mohou a měly by využít současné nejlepší postupy (jako CSRD) ve svůj prospěch. Získají tím konkurenční výhodu a přispějí k udržitelnému růstu, který jde nad rámec pouhého splnění minima daného zákonem.